JAK NÁS MÁLEM ZASTŘELILI

Málem nás zastřelili A to jsme ani nemuseli nikam do exotických krajin. Jen kousíček za Prahu.

Vyrazili jsme za sobotní turistikou na naši oblíbenou trasu přes Brdy. Výlet jsme trochu posunuli v čase. Místo ráno, jsme vyrazili odpoledne. Chtěli jsme si užít chůze ve tmě (viz článek TMA PŘEDE MNOU TMA ZA MNOU). A taky, že jsme si tu tmu užívali. Přes hodinu a půl jsme šlapali lesní silnicí. Nikde ani světýlko. Klídek a pohodička. Paráda. Všechny mé smysly si ve tmě přímo chrochtají blahem. Jen aby nám tu nechrochtali i divočáci. To bych fakt nerada.

Hluboko v Brdech, hluboká tma a v ní hluboké zážitky. K vidění bylo mnoho odstínů šedi. Taková je tma na Brdech!

Konec cesty jsme oslavili v pizzerii s jejím majitelem a vesele se vrátili domů.

Druhý den ráno, slyším v rádiu, že se v sobotu konal odstřel přemnožených divočáků na Brdech. Ty Brďo!  A to přímo tam, kde jsme chodili. To je teda pecka. Oni si tam střílí a my si tam chodíme ve tmě a bez světla. A mlčky. Ani jsme nemluvili, ani nechrochtali, ale dupali a funěli jsme dost. Podobnost čistě náhodná.

A myšlenky už letěly dopředu. Vidina toho, co se mohlo stát. Myslivci často střílí po všem, co se kde šustne. Jak slyší nějaký hluk, už tím směrem pálí. Fantazie pracuje na plné pecky. Už vidím tučné titulky v bulváru: MASAKR NA BRDECH. Představy pokračují. Potoky krve, zmatek, křik,…..

Tady si názorně předvádím, jak sama sobě dokážu způsobit stres, když nechám hlavu vygenerovat myšlenky na to, co se mohlo stát. V tomto případě je tady důležité slovo MOHLO. Mohlo, ale ono se nic nestalo.

Napadá mě, jak často se sami necháváme ovládat strachem úplně zbytečně. Něčím, co se sice mohlo nebo může stát, ale ve skutečnosti se to vůbec nestalo. Stačilo jen pomyšlení a hned jsem cítila úzkost. A to jsem seděla v bezpečí domova!

Měli jsme naplánovaný další výlet za dva týdny. Stejná trasa. A světe div se, myslivci taky. To tedy ne! Strach zvítězil na celé čáře. Vidina masakru je příliš živá. Nepůjdeme tam v tu dobu, odkládáme to na jindy. Bezpečí a pohoda jsou důležitější než dokazování si, že je to jen iracionální strach. Iracionální neiracionální, doma je doma!

Turistika je o pohodě, radosti a uvolnění. Ale jak se uvolnit pod palbou?

Tak jsme přežili odstřel divočáků.