KDO ZMĚNÍ SVĚT?

"Ti lidé, kteří jsou dostatečně blázniví na to, aby si mysleli, že mohou změnit svět, jsou ti, kteří to dokážou." 

Steve Jobs  

 

ZE SPÍCÍ PANNY JSOU VIDĚT TATRY

Lysou skálu najdeme nedaleko Starých Splavů. Je to čedičový útvar se zbytky stepní vegetace a také přírodní památka. Vede na ni značená turistická cesta. Patří mezi tzv. Provodínské kameny.  Ale ze všech kamenů je přístupná jen tato skála. Lidově se jí říká Spící panna. Prý připomíná při pohledu z větší vzdálenosti nakadeřenou hlavu spící mladé dívky. Nevím, to jsem tedy neviděla i když nakadeřeného čediče bylo kolem dost a dost.

Udělali jsme si tam výšlap. Přála jsem si to už dlouho. Je to totiž místo, ze kterého je nádherný rozhled do všech stran. Výstup na ni je trochu náročnější, hlavně když je mokro, protože mokrý čedič klouže. Ale my měli kliku, bylo sucho.

A odměnou nám byl panoramatický výhled na Říp, Klíč, Sedlo, Špičák, Vlhošť, Ralsko, Ještěd, Borný, Bezděz, pohoří Lužických hor…. A taky letiště Hradčany.

Potvrdil se mi názor, že pro zajímavý výhled do kraje není nutné lézt na nejvyšší horu v okolí, ale že může být i v místě, kde by ho člověk nečekal. Což ostatně potvrdili i lidé, kteří šli dolů, když my jsme stoupali nahoru.

„ Je tam úžasný výhled“.

A kolik jich šlo dolů, tolikrát jsme to slyšeli. Měli pravdu.

Je to jako metafora v životě. Každý člověk má svou hodnotu a svůj význam, nejen ti, kdo dělají něco „velkého“.

Ze Spící panny jsou vidět i Tatry. Nevěříte? Běžte se podívat.

V nedalekém pískovém lomu, který je vidět ze shora, můžete vidět  nákladní Tatry, odvážející písek.

 

DEFINICE ŠÍLENSTVÍ

"Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky."

        Albert Einstein

ŽIVOT V MINULOSTI NEBO BUDOUCNOSTI?

„Nespokojenost, úzkost, napětí, stres – všechny formy strachu – jsou způsobeny přílišným soustředěním na budoucnost na úkor přítomnosti. Výčitky svědomí, lítost, nenávist, zármutek jsou způsobeny přílišným soustředěním na minulost.“

Eckhart Tolle

Kde žiju? Žiju v minulosti nebo v budoucnosti? To je ale otázka! Žiju přece teď.

 „Opravdu?“ táže se mé vnitřní já.

 „Jo. A kde jinde bych asi žila?“ odpovídám mu.

Pak mi to ale nedá a zamyslím se nad tím. Přesně podle úvodního citátu. Tři týdny v Americké divočině mi ukázaly život v přítomnosti. Nebyla žádná minulost ani budoucnost. Žila jsem právě teď. Úžasné uvolnění, klid, pohoda. I když to bylo fyzicky náročné, život v přítomnosti mě nadchnul.

Ještě dlouho po návratu jsem si to neuvědomovala. Jen jsem se nemohla vzpamatovat, stále mi něco chybělo. Úplně jsem se ponořila do minulosti a náhle jsem měla pocit, že něco není tak, jak by mělo být. Ano, chyběla mi přítomnost.

A dlouho mi trvalo, než jsem opravdu pochopila, co znamená žít tady a teď.

Být plně přítomna v každém okamžiku. Učím se to. Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.

Uvědomila jsem si to například při ranním cvičení. Cvičím každé ráno, protože si to vyžádaly moje trapézy. Pokud jsem plně přítomna, uvědomuji si téměř každý sval, který protahuji. Cítím, jak se trapézy uvolňují a protažení má větší efekt. Jenže moje myšlenky často unikají a já se přistihuji, že myslím na něco jiného. Opakovaně se vracím zpět a hluboce prociťuji další cvik. A když myšlenky uletí, zase se vědomě vracím do přítomnosti. A tak pořád opakovaně.

A nejen při cvičení, ale při každé činnosti.

Být plně přítomna znamená, že se soustředím na to, co zrovna dělám. Nemyslím při tom na to, co budu dělat později, co budu vařit k večeři, co budeme o víkendu dělat, že bych měla jet za maminkou, ….. apod. Tím pádem dělám méně chyb a práci vykonám rychleji.

Naše hlava je zvyklá generovat tisíce myšlenek za den a tak chce velkou dávku trpělivosti i odhodlání, neustále se vracet do přítomnosti. 

A to je ta dobrá zpráva nakonec.  Jde to.