"
Chcete-li dostávat něco
jiného než dostáváte, dělejte to jinak."
neznámý autor
Pokud chci změnu ve svém životě,
potřebuji něco dělat jinak, přesně podle úvodního citátu.
Během našeho života nejčastěji setrváváme
v tzv. komfortní zóně. Je to oblast, kde se cítíme bezpečně a kde nám je dobře.
Abychom se posunuli dál, je třeba tuto zónu opouštět, překonávat její hranice. Zóna
v průběhu života roste tím, jak si osvojujeme nové dovednosti.
Když
jsem poprvé zaslechla tuto teorii, opanoval mě strach. Bránil mi udělat ten
krok ven. Bála jsem se. Ale chtěla jsem se posunout dál. Jak na to?
Prý asi 70% lidí zkusí alespoň 1x
v životě něco napsat.
A tak jsem se přihlásila na kurz
tvůrčího psaní (
http://www.renenekuda.cz/kurzy-tvurciho-psani).
Nevím, co mě upoutalo, zatím jsem nikdy nepsala. Asi chuť
otestovat, jak na tom jsem. Každopádně to bylo vykročení z mé komfortní zóny.
Sešlo se nás pár. Lidé, kteří píší, a
já. Na úvod jsme si řekli nějaká obecná pravidla a pak se pustili do
jednotlivých zadání. Byla jsem velmi překvapena, že se mi v hlavě rojily nápady
a ruka jen lítala po papíru. Na psaní jsme měli jen krátké časové úseky. Časový
limit je pro mě vždy stresující. Tady jsem ze své zóny přímo vyskočila. Prostě
jsem psala. Úplně v klidu a ještě jsem se u toho bavila. Udivilo mě i to, kolik
toho nakonec bylo.
Na ukázku předkládám jedno zadání.
Během 10 minut napsat monolog na reklamaci pokrývky hlavy, aby tam bylo:
-
jméno postavy
- jak vypadá
- kolik je jí let
- kde pracuje, studuje, co dělá
-
co má momentálně v kapse
- jaké má číslo boty
- kdy měla poprvé sex
Toto je autentický zápis.
Dobrý
den, děvenko,
já jdu reklamovat kulicha, kterého jste mi včera prodala. Vím, že už
jsem dříve narozená, ale já chtěla kulicha s bambulí a né jen takový nedomrlý
střapec. A ten se mi utrhnul a ….kam jsem ho jen dala? Aha, do kapsy. Ta
bambule by měla být hodně veliká. To víte, stará babka za pultem stánku – tak
aby si mě všimli. Ještě mám i velké nohy, ale ty nejsou pod pultem vidět. Aby
si zákazníci řekli : “Jdeme nakoupit k Jarýně, k té s tou bambulí”. To víte,
děvenko, už to není, co to bývalo. Já když byla tak mladá jako vy, tak jsem
vypadala krásně. O nápadníky jsem neměla nouzi a první sex jsem měla už v 15
letech. Ale teď jsem stará, vrásčitá babka, a tak potřebuji upoutat pozornost.
A ten kulich s velikou bambulí, to je přesně to ono. Tak mi ho, děvenko,
vyměňte, ať můžu jít do stánku. Aby mi neutekli kunčafti. Na velkou nohu je
nenalákám. Ale kulich s bambulí…..
Jak je vidět, strach byl zbytečný.
Pokud jdu za hlasem mého vnitřního navigátora, může to být dokonce i legrace.
To je pro mě velmi důležitá informace.
S touto zkušeností a vizí
mohu svoji komfortní zónu překračovat častěji a s chutí. Tím se můj život
stává radostnější. A o to mi jde.
A jak jste na tom vy?
