Kdo nevěří ať běží do Nedvězí

Nedvězí a jeho kruhový výhled

…a plyšáky vemte s sebou

... a plyšáky vemte s sebou. Tak zněla část věty v dopise, který jsme s kamarádkou poslaly svým známým. Rozhodly jsme se totiž vzít naše oblíbené plyšáky na výlet. Když můžou mít svoji cestovku, mohou jet i na výlet.

Rozeslaly jsme oznámení o akci a těšily se na plyšový dav.

A pak to začalo. Jedna má ještě příliš malé děti, druhá má zase příliš velké děti, další nemá žádné děti a tudíž ani plyšáky. Ten už nemá autíčko a tamten ho má tak velké, že se mu do batůžku nevejde.

A tak jsme vyrazily samy. Tedy samy. S námi jela i plyšová Míša a plyšový papoušek Relax. Seděly v batůžcích a zvědavě koukaly na cestu.

Plyšáci dělaly s kolemjdoucími divy. Lidé se s námi dávali do řeči více než jindy, řidič autobusu nám sám a dobrovolně zastavil mimo zastávku tak, jak nám to lépe vyhovovalo. Tolik přátelsky naladěných a usměvavých lidí za jednu cestu si nepamatuji. A to jsou turisti ochotni se vždy zastavit na kus řeči. Ale výlet s plyšáky trhal rekordy.

Úsměv na tváři, jakoby vyvolávala vzpomínka na dětství. Na dobu plnou fantazie a hravosti. Ale co nám brání, prožívat to i teď? Je to přece jen o našem rozhodnutí. Hrát si můžeme v každém věku. Záleží jen na nás, zda si to dovolíme.

Míša visela celá schlíplá z batohu hlavou dolů, protože bylo vedro a ona má kožíšek. Do řeči jí tedy moc nebylo.

V naší oblíbené pizzerii na konci cesty jsme se usadily ke stolu. Všichni čtyři. Paní servírka z nás byla nadšená. Aby ne. Míša zálibně pokukovala po Relaxovi a ten na ni poulil oči. I ostatní návštěvníci od vedlejších stolů po očku střídavě pozorovali plyšáky a nás.

Byl to vydařený výlet. Relax od té doby nechce být ve skříni a vydobyl si místo na sofa, kde trůní a rozhlíží se po pokoji.

Co dodat? Řečeno slovy klasika: „Pojďte pane, budeme si hrát.“

Tak neseďte doma, napište mi a vyrazíme. A nezapomeňte….. plyšáky s sebou.

NEJLEPŠÍ ROZHODNUTÍ

„Lidé nedělají chyby úmyslně. Dělají ta nejlepší rozhodnutí, jaká v dané situaci udělat mohou.“

Neznámý autor

MEDVĚD VE MNĚ

Jak je to s tím medvědem? Přes léto se cpe a přes zimu spí. Aaaaaaaaaaaaaach. Krásná to představa. Ale on se chová podle přírodních cyklů. Tam po období růstu následuje období klidu a odpočinku.

To jen naše lidská společnost to pochopila po svém. A je nastavena jen na výkon.Vůbec nebere v potaz přírodní cykly. Jako by neexistovaly. To, že když teď podávám výkon ( křivka stoupá), někdy později budu v období odpočinku (křivka klesá), abych načerpala nové síly.

A je to tak zcela přirozené. Jako v přírodě. Na jaře vše raší, roste, bují (křivka jde nahoru), v zimě se příroda a medvědi ukládají k zimnímu spánku (křivka jde dolů). A nikomu se to nezdá divné. U přírody to všichni bereme jako fakt. Jen u lidí v naší společnosti ne. Jako bychom nebyli její součástí. 

 Napadlo mě to, když jsem v posledních týdnech poslechla tělo a zvolnila. Poslechla jsem toho medvěda ve mně. Občas jsem si po příchodu z práce zhruba na 20 minut lehla. Tohle ducnutí mi pomohlo být večer svěží a neusnout hned po večeři.

I o víkendu jsem si dopřávala relax. A nejen dopřávala. Já jsem si ho užila. To je to správné slovo. Užít si to. A medvěd ve mně si spokojeně bručel.

Jsem plná energie a nápady jen srším? Užiju si to. Jsem bez energie, chci klid a odpočinek? Užiju si to. Jako ten medvěd.

Mám ve svém okolí několik lidí, kteří nastaveni na výkon, mají s relaxací a odpočinkem potíž. Oni to vidí tak, že jsou líní, že zahálí, že se flákají, a pak ve větší či menší míře dostávají výčitky svědomí. Asi nemají nebo neposlouchají svého medvěda.

„To bych před sebou neobhájila“.

„Co by tomu řekla maminka?“

 „Co by si o mně pomysleli?“

 „To nejde, takhle promarnit víkend!“

 „Mám tolik práce a já se tu takhle válím.“

To jsou jen některé věty, které jim běží v hlavě. A když takhle uvažují o sobě a mají na sebe přísné požadavky, jak asi uvažují o druhých? Z toho, aby se medvěd zbláznil.

Dokud nepochopíme a hlavně nepřijmeme myšlenku, že po fázi růstu následuje fáze zklidnění, budeme se pořád točit v bludném kruhu stále větších výkonů unavenější a mrzutější. A už jste někdy viděli mrzutého medvěda???

Radost ze života vypadá totiž úplně jinak.