HLEDALI JSME TMU

Moje oblíbená lektorka Hanka M. vede kurzy na zlepšení zraku přirozenou cestou. Jedno cvičení se provádí v přírodě ve tmě. Zeptala jsem se jí proč? Zde je její odpověď:

 

Když to shrnu, tak pohyb v naprosté tmě stimuluje fotoreceptory tyčinky, které slouží k perifernímu vidění a vidění za šera. Naopak umožňuje odpočinek čípkům, které slouží k detailnímu a barevnému vidění a  pří běžném způsobu života (přemíra práce na blízko, spojené často s usilovnou koncentrací či stresem, umělé osvětlení, atd.) jsou přetěžovány. Toho lze dosáhnout jen kombinací tmy a pohybu.

Pouhá tma je třeba k tomu, aby se rozšířily na maximum zornice a tím protáhly svaly duhovky (které necháváme zakrnět kvůli umělému osvětlení, slunečním brýlím,  stálému vyzařování počítače či televize).)

Snížení intenzity podnětů je relaxací pro sítnici i zrakový nerv, nezvyklé podněty stimulují zrakové centrum v mozku novým způsobem.

Je to návrat k tomu, k čemu byly naše oči vybaveny, jak je používali naši prapředkové. Úleva pro celý zrakový systém a přímo i nepřímo též psychická úleva.

Máme ve zvyku kontrolovat své okolí převážně zrakem, spoléhat se hlavně na oči (tím je přetěžujeme). Zde jsme nuceni zapojit i další smysly.

 

A tak jsme se vydali hledat tmu. Ona, její manžel a já. Ale hledejte tmu v okolí Prahy. Je potřeba, aby nebylo vidět žádné umělé osvětlení. Což se ve světelném smogu, který Praha vytváří, hledá špatně.

Zamířili jsme proto do Dobřichovic, na Brdy, do lesa. Mít s sebou chlapa, když bloudíme v noci ve tmě po neznámém lese, po neznámých cestách není vůbec špatné. Co kdybychom se střetli s divočákem nebo kdoví čím ještě? Jistě by si s ním hravě poradil.  A taky, víc hlav víc ví. V tomto případě je větší šance, že si někdo zapamatuje cestu.

Bloudili jsme od sem po tam, ale nakonec jsme natrefili na silničku, která se pro náš účel výborně hodila. Tu jsem vyfotila a vidíte ji na přiložené fotce. To je pravá nefalšovaná dobřichovická tma na silničce.

Chození ve tmě bystří smysly. Vnímám v té tmě vůni lesa. Voní mnohem intenzivněji než ve dne. Nádhera.  A také mohu slyšet různé zvuky.  Spíše však slyším vlastní dech a naše funění. Čím déle jsem ve tmě, tím více se probouzejí přirozené instinkty a já zjišťuji, že se docela dobře orientuji. A také si překvapeně uvědomuji co vše vnímám a jak dobře se při tom cítím.
 

Ale našli jsme to, co jsme potřebovali. Hurá. A protože se mezitím dalo do deště, vydali jsme se zpět. Mise byla splněna, tma nalezena. Můžeme posilovat oční tyčinky o stošest.

Až tu tmu prokoukneme, to budeme teprv koukat!

Můžete se přidat.



 

Zajímá vás jak zlepšit zrak přirozenou cestou? Klikněte a čtěte. http://www.lepsi-zrak.cz