LÉČBA DOPISEM

Existuje jeden z mnoha způsobů, jak se vyrovnat s člověkem, se kterým jsem se nerozešla v dobrém, cítím se v jeho společnosti špatně, a proto se s ním nestýkám nebo jen velmi omezeně.

Tento  způsob je – napsat dopis. Ať už je to mamince, tatínkovi, babičce, kamarádovi, manželce, sourozenci, třeba i sobě,….. komukoliv, komu mám co vysvětlit.

I když už třeba není mezi námi. Smyslem je pochopit, porozumět a přijmout situaci, která tehdy nastala. Nikomu nic nevyčítám, jen popisuji, co se stalo, jak jsem to viděla a co jsem při tom cítila. Nic víc. Porozumění pomáhá k přijetí a přijetí přináší úlevu.

Druhým krokem je, že ten dopis přečtu. Nejlépe tomu, koho se týká. Pokud to z jakýchkoliv důvodů není možné, přečtu ho někomu blízkému, ke komu mám důvěru. Když i to nepřichází v úvahu, přečtu ho sobě před zrcadlem.

A dříve či později se dostaví úleva.

Uvědomila jsem si, že jsou na světě dva lidé, se kterými nechci komunikovat. Něco se v minulosti stalo a mně přišlo lepší a méně bolavé se s nimi nestýkat. Obrazně řečeno jsem je vyšoupla za dveře a ty za nimi pevně zabouchla.

Jenže potřeba klidu a spokojenosti začala být stále naléhavější.

Mně k tomu opět pomáhá můj vnitřní navigátor, mé vnitřní já.

„Napíšeš jim dopis.“ oznámilo mi mé vnitřní já.

„Tak jo.“ ani jsem se moc nezdráhala.

„Ale oni žijí a tak jim ho pošleš. Nebudeš ho jen číst sobě nebo někomu jinému. Pošleš ho.“ pokračovalo mé vnitřní já.

„Néééééééééééé. To nééééééééééé!“ bránila jsem se.

Ale mé vnitřní já je moudré, a tak se se mnou nehádalo, nediskutovalo. Jen si trpělivě počkalo, až k tomu dozraju.

„Ale oni mi budou  třeba chtít odpovědět a zase mi budou v životě dělat mrzutosti.“ pokračovala jsem.

„Vždycky sis uměla poradit, poradíš si i teď,“ dělo mé vnitřní já.

„Já nechci! Nééééééééééééééé!“ stále jsem se bránila.

Ale už někde uvnitř jsem cítila, že to přesně takhle udělám. A mé vnitřní já si počkalo.

„Tak jo. Napíšu i pošlu.“ pravila jsem o něco později rezignovaně.

To znamená dva lidi, dva dopisy. Ajaj.
 

Ale přít se s mým vnitřním já nemá smysl. Stejně vždy dojde na jeho slova. Pokud ho poslechnu, čeká mě úleva. A hodně velká. A to mi za to stojí.