Rozhodně labyrint. V bludišti bloudím a
tápu, než najdu tu správnou cestu. Cestičky končí slepě. Protože se mi to občas
děje i v životě, nemám potřebu to ještě dobrovolně vyhledávat. Bludiště
dezorientuje.
Ale labyrint! Je to takový spirálový chodníček. Prý při jeho procházení zapojujeme pravou
hemisféru. Jinak jsme výrazně levohemisféroví. Levá hemisféra je odpovědná za
logiku, pravá za pocity, představy, prožívání. Hm. Z vlastní zkušenosti bych řekla, že
mě zarazilo, kde já vlastně tu pravou hemisféru mám? Cítím, že někde
v lýtkách. V obou? Že by?
Chodím sem a pak zase tam a
zase skoro zpět a téměř už jsem tam, ale ještě otočka zpátky a najednou jsem
tam. Uprostřed labyrintu. A teď zase rozmotat cestu zpět. Jsem upřímně
překvapena, co všechno zapojuji. A hlavně, kolik toho nachodím na poměrně malé
ploše. A to ještě není vše. Podivně mě uklidňuje. Pochopila jsem, proč se
v něm dá meditovat. A já už vím, kde mám pravou hemisféru. Labyrint
vyžaduje pohyb a meditace v pohybu uklidňuje a soustřeďuje.
Nebo třeba takový písmenkový
labyrint. Zamotala jsem se do slov a neviděla cestu, kudy mám jít. Ó pravá
hemisféro! Kde jsi? Nedá mi to. Vracím se na začátek. Cítím potřebu projít
labyrintem správně. Jdu. Broukám si písničku, na jejíž slova se
v labyrintu chodí. A jsem na konci. Báječný pocit.
Jen nevím, kde u nás najdu
ještě další labyrinty. Ty, které jsem si prošla jsou v Loučni u Nymburka.
Prý jsou na energetických místech a dobíjejí člověka energií. Prošla jsem jich
asi pět a dobitá tedy jsem. Škoda, že jsem s sebou neměla krokoměr.
Zajímalo by mě, kolik jsem toho nachodila.
Labyrinty jsou téměř tak staré jako lidstvo samo. Jsou
zábavné a magické. A mně poskytly mocný zážitek.
Propadla jsem jejich kouzlu.
Nevíte někdo, kde jsou u nás
další?
Žádné komentáře:
Okomentovat